Kontaktní čočky

OČNÍ ORDINACE - KONTAKTNÍ ČOČKY

Oční ordinaceOční ordinace

Mudr. Josef Fuchs



Obsah

Úvodem
Kde nás najdete
Kontaktní čočky
Šedý zákal
Zelený zákal
Ceník


KONTAKTNÍ ČOČKY

Optické vady oka je možno korigovat pomocí brýlí, operací laserem nebo kontaktními čočkami. Kontaktní čočky jsou optické systémy přikládané přímo na rohovku, které korigují refrakční vady a umožňují ostré vidění.

Dělení kontaktních čoček
Chemické složení kontaktních čoček
Kontaktní čočky a kyslík
Čištění kontaktních čoček
Jednorázové kontaktní čočky
Kontaktní čočky a sport
Kontaktní čočky a HIV

Historie
Již od poloviny 19. století se fyzik Sir J.F.Herschel zabýval refrakčními vadami a upozornil na teoretickou možnost jejich korekce přiložením optického systému přímo na oko. Jeho myšlenky však zůstaly přes padesát let opomíjeny. Se svými pokusy začal v roce 1887 Eegéne Kalt a začal s aplikací skleněných kontaktních čoček. Po druhé světové válce začal rozvoj kontaktních čoček z polymetylakrylátu. Ty se používají dodnes.

Výhody kontaktních čoček
VýhodyKontaktní čočky odstraňují řadu nevýhod spojených s používáním klasických brýlí. Neomezují zorné pole lidského oka, jak je tomu u obrouček brýlí, nevznikají u nich světelné odrazy, běžné u klasických brýlí, nejsou viditelné ostatními lidmi, odpadá nebezpečí úrazu očí v případě nárazu nebo úderu, neusazují se na nich kapky deště, při vstupu do místnosti se zvýšenou vlhkostí se nezamlžují.

Vaše oči jsou první věc, na kterou se lidé podívají. Oči o Vás řeknou víc než pouhá slova. Tak proč je skrývat za brýlemi? Kdo začal nosit kontaktní čočky, neumí si život bez nich představit. Poskytují ideální možnost zachování ostrého a pohodlného vidění při sportu a zábavě. Jejich nošení nebylo nikdy tak jednoduché.

Dělení kontaktních čoček
Dělení kontaktních čoček vychází z chemického složení materiálu a s tím souvisím způsobem zpracování. Kontaktní čočky dělíme do tří kategorií: tvrdé, měkké hydrofobní a měkké hydrofilní. Podstatný rozdíl mezi těmito druhy je ve způsobu, kterým sedí čočka v oku. Tvrdé a měkké hydrofobní čočky nepřiléhají na oko celou plochou, nýbrž pouze svým okrajem a prostor mezi střední částí čočky a rohovkou je vyplněn slabou vrstvou slz. Hydrofilní čočky lnou těsně k rohovce jen s velmi tenkým filmem kapilární vlhkosti mezi čočkou a rohovkou.

Tvrdé čočky působí jako bariéra pro látkovou výměnu. Tyto čočky propustí k rohovce jen málo kyslíku, nepropouštějí slzy a brání normálnímu metabolismu rohovky. Zplodiny látkové výměny se hromadí v rohovce, naopak vzniká nedostatek látek potřebných k její výživě. Tento druh čoček se kvůli množství nevýhod spojených s nošením v dnešní době téměř neaplikuje.

Měkké hydrofobní čočky jsou již pro kyslík částečně propustné a umožňují normální dýchací procesy povrchu rohovky bez potřeby výměny slz pod rohovkou. Odvod metabolických zplodin však nelze uskutečnit skrz materiál, z něhož jsou čočky vyrobeny. Měkké hydrofilní čočky představují v dnešní době nejrozšířenější druh kontaktních čoček. Obsahují vysoké procento vody, což usnadňuje transport kyslíku. Materiál, z něhož jsou vyrobeny, byl dlouhou dobu testován a bylo zjištěno, že působí zatím nejpříznivěji na lidský organismus.

V poslední době byly vyvinuty upravené silikonové kontaktní čočky, které se mohou nosit i dlouhodobě.

Chemické složení kontaktních čoček
Chemické složeníZ důvodu blízkého kontaktu kontaktních čoček a lidské tkáně, je věnována velká pozornost materiálu, z něhož jsou vyrobeny. V historii jsme se mohli setkat například s čočkou sklenární, vyfukovanou ze skla. Velký rozmach průmyslové výroby kontaktních čoček nastal až ve 40. letech našeho století v souvislosti s výrobou organického skla - polymethylmethakrylátu - plexisklo. Jeho výroba se postupně tak zdokonalila, že bylo možno vysoustružit a následně vyleštit kontaktní čočky s výbornou optikou.

Dalším mezníkem ve vývoji pak byly na začátku šedesátých let patenty prof. Wichterleho a Dr. Límy. Jejich předmětem byly hydrogelové materiály, zejména 2-hydroxyethylmethakrylát a další kopolymery na bázi esterů kyseliny akrylové. V roce 1962 prof. Wichterle pokusem ve svém bytě prokázal, že lze vyhovující kontaktní čočky vyrobit metodou odstředivého odlévání z monomerní směsi v rotujících otevřených formách. Tuto metodu - spin casting - okamžitě patentoval. Přestože výzkum a vývoj materiálů pokračoval, 2-hydrxyethylmethakrylát je dosud nejvíce rozšířeným a používaným materiálem.

Kontaktní čočky a kyslík
Rohovka, jako každá jiná tkáň, potřebuje ke své správné funkci kyslík. Na rozdíl od většiny jiných tkání je za normálního stavu větší část pokrývána kyslíkem přímo ze vzduchu, nikoliv prostřednictvím tělních tekutin. Je-li rohovka pokryta kontaktní čočkou, omezí se přístup kyslíku a na to rohovka reaguje negativně. Proto je možnost transportu kyslíku přes kontaktní čočku jedním z důležitých kriterií snášenlivosti. Transport kyslíku je tím účinnější, čím vyšší procento vody kontaktní čočka obsahuje. Na trhu se můžeme setkat s čočkami s 30% ním obsahem vody, ale i s čočkami vysokoprocentními, které mají až 70% vody.

Čištění kontaktních čoček
Kontaktní čočky Vám usnadňují život v jakékoli situaci. Neméně jednoduché je i jejich čištění. Dnes se již kontaktní čočky nevyvařují, jak tomu bylo dříve. Na jejich udržování postačí jednorázový roztok. V dnešní době si ošetření kontaktních čoček vyžádá jen několik minut denně, ale přesto musí být vyčištěny precizně a poctivě, neboť nesprávně vyčištěné kontaktní čočky jsou rizikovým zdrojem očních komplikací. Denní čištění je složeno z mechanického čištění a desinfekce. Mechanické čištění spočívá v mnutí čočky položené na dlani prstem druhé ruky. Chemická desinfekce není nic jiného než ponechání kontaktní čočky v jednorázovém roztoku pořadu hodin, tedy přes noc.

Jednorázové kontaktní čočky
I při sebelepším a preciznějším čištění se v kontaktní čočce usazují depozita, neboli odpadní látky, vznikající při metabolismu rohovky a látky z vnějšího prostředí. Tato depozita negativně působí na oko a může dojít k infekci oka či alergické reakci. Nejlepším řešením by bylo vyhodit kontaktní čočku dříve, než se na ní depozita usadí. Proto dochází neustále ke zkracování doby výměny kontaktních čoček, a tím ke snižování rizika. Z původní doby jednoho roku nošení páru kontaktních čoček se v dnešní době kontaktní čočky vyměňují jednou za čtvrt roku, jednou za měsíc, za týden či den. Jednorázové čočky jsou proto jednoznačně výhodné a pohodlné pro jejich uživatele.

Kontaktní čočky a sport
SportNošení kontaktních čoček usnadňuje život mnohým lidem. Jejich nošením odpadají problémy, jako je zamlžování brýlí, možnost světelných odrazů atd. Především sportovci ocení výhody spojené s nošením kontaktních čoček. Nepřekáží při pohybu, nehrozí nebezpečí rozbití při nárazu. Kontaktní čočky mohou být praktickým prostředkem při aktivitách na vodě a pod vodou. Při kontaktu s vodním prostředím však hrozí reálné nebezpečí ztráty kontaktní čočky. Proto je důležité dodržovat určitá pravidla a tím toto nebezpečí minimalizovat. Kontaktní čočky by měly být nasazeny nejméně 30 minut před kontaktem s vodou a je doporučeno kápnout jednu až dvě kapky destilované vody do každého oka. Ztrátě lze zabránit zavřením očí při očekávaném nárazu vody a odstraňováním přebytečné vody z očí intenzivním mrkáním namísto protíráním očí rukama.

Kontaktní čočky a HIV
Virus HIV původce syndromu AIDS je přenášen tělními tekutinami. V této části se budeme zaobírat otázkou, zda je možno HIV přenášet slzami. Testy bylo prokázáno, že virus HIV se vyskytuje v slzách pouze některých infikovaných pacientů, a to ještě v nízké koncentraci, která je pod hranicí infekčnosti. Navíc HIV je mimo tělo citlivý virus, který je snadno inaktivován různými dezinfekčními prostředky. Z toho vyplývají zanedbatelná rizika jak pro aplikátora, tak pro možnost přenesení viru zkušebníma čočkama. Přenos lidskými slzami, ani přenos na očního odborníka nebyl dosud zaznamenán. Nejsou dokumentovány ani žádné případy přenosu HIV viru při očních operacích na chirurga. HIV nebyl zatím přenesen ani transplantovanou rohovkou, včetně od HIV pozitivních dárců, na rozdíl od transplantací jiných orgánů.